P4: Ufffff - Den 8.

Ufff. To byl zase den. Takové emoční výkyvy, to jsem dost dlouho nezažila. A nakonec jsem to dnes v práci psychicky neustála a i to ořvala, protože to se fakt už nedalo. Víc takových dní, tak tuhle práci asi nedělám... No ale popořadě. Nejdříve klídek a pohoda, dost práce v kontaktní, nějaké to povídání a prolistování čerstvým BRAVEM a Bravo Girl (odborná literatura je odborná literatura). Pak na mě jedno z dětí vybalilo svůj životní příběh a já nestíhala vše pochopit (dnes prostě uzrál čas se svěřit). Zase někdo, kdo k nám má opravdu důvod chodit. A pak přišla naše stará známá partička a my jeli nahoru a dolů. Chvíli klídek, chvíli peklo. Husté testování hranic, kdy zkouší co se dá. Nic nezničí, nikomu neublíží, ale vytrvale prudí a upoutávají na sebe pozornost. Pokud se věnujeme jen jim, fungují,  jakmile přijde někdo další, zvýší intenzitu svého chování. Takhle zpětně to byla dobrá psychologická škola, kdy fungující jednotlivec je udupán partou a vítězí ta snaha ostatním se zalíbit (a tudíž prudit, odmlouvat, urážet, posmívat se, zkoušet co se dá atd.). Chybami se člověk učí a tak už vím, že ocenění toho, kdo funguje není dobré, protože před ostatními je to jen signál k tomu otočit své chování o 180 stupňů. Po skoro 2 hodinách se nám je za mnoha anglických a romských nadávek (to samé nám česky do očí neřeknou) "povedlo" dostat do chodby a zamknout klub. Pak už jen nekonečných 10 minut do konce, než odešly ostatní děti a pak panák na uklidnění a dlouhé rozebírání situace. Bylo to dnes poprvé, co prudili tak dlouho v kuse. Chybí mi tam nějaký logický spouštěč, to vědomí, že je to jen tak, je hodně těžké. A uvědomění toho, bylo momentem, kdy jsem to dnes neustála. Jinak jsme to zvládly. Jen nás to tedy vysálo neuvěřitelně, tak řešíme co dál. Až hlavy vychladnou, musíme vše znovu rozebrat a vyvodit z toho kroky co a jak.