P3: Nohavica v Ruském středisku vědy a kultury - Den 298.

Už dlouho dopředu plánovaný kulturní zážitek, ale s naprosto jiným interpretem. Jak je to možné? Už od září máme doma lístky na dnešek na Samsona do Balbínky. Těším se, samotného Samsona jsem ještě neviděla, vždycky jen s Hoptropáky. A je to prý zážitek - folkař se vším všudy. Líbil se mi komentář z minulého koncertu od T. - "Jsem celý koncert přemýšlel, proč se se Samsonem tak blbě zpívá a proč zní jinak než na albu. Když jsem s ním pak mluvil po koncertě, tak mi to došlo -on byl už trochu nalitej a to na albu prostě není:-)" Holt prostě typický folkař. Jenže v neděli večer jsem jen tak na půl ucha zaslechla na Country radiu pozvánku na Nohavicu. Vzhledem k tomu, že to bylo na středu, tak jsem tomu nevěnovala pozornost. Neprozřetelně jsem to řekla Honzovi a ten začal pátrat. Ono to bylo zajímavé samo o sobě - koncert, kde bude hrát jen Okudžavu a Vysockého, navíc v Ruském středisku a informace ke koncertu vyjížděli většinou jen v ruštině, na oficiálním Nohavicově webu o koncertu ani zmínka a podivná je i ta reklama na Country radiu (Nohavica se vyprodává bez jakékoliv mediální podpory). V pondělí ráno mi Honzi volal, že lístky na Nohavicu ještě jsou a jestli tedy půjdeme (lístky na Samsona udá někomu jinému). A začalo menší dilema a nakonec vyhrálo to, že se jedná právě o mimořádný koncert, který se nemusí opakovat a že normálně jezdí Nohavica do Prahy s 2 - 3 letými intervaly, takže proč to nevyužít:-)
A tak nastala středa. Koncert začínal neobvyklých 18 hodin a hned u vchodu jsme dostali informace o Jarkovi v azbuce. Ještě než přišel Nohavica na pódium, vyslechli jsme si 5 minutový proslov o tom, kdo to Nohavica je (samozřejmě, že v ruštině) a že získal prestižní italskou cenu pro písničkáře (to i česky). Celý koncertní blok pak Jarek odstartoval vlastní písní Píseň pro V.V. a pak už hrál jen písně Bulata Okudžavy a Vladimíra Vysockého. Krom asi 3 kusů, jsme všechny aspoň jednou slyšeli - buď z nahrávek z 80. let nebo je hrál na podobném koncertu z Parníku v roce 2004. Došlo také i na velmi populární Dialog u televizoru. Od druhé písně byl s Jarkem na pódiu akordionista Robert Kusmierski, kterého už jsme slyšeli na jarních pražských koncertech a s kterým mu to úžasně ladí. Střídala se tak píseň jen s kytarou, s kytarou a akordeonem a několikrát zpíval Jarek jen za doprovodu Roberta. Ke konci Nohavica reagoval na to, že si ho někdo natáčí - "Vidím, že si tu někdo točí koncert - kamery mají tu vlastnost, že na nich svítí to červené světýlko - klidně si mě natáčej - tento koncert natáčíme i my a bude ke stažení na webu." Na závěr pak Jarek zahrál vlastní píseň z alba Tak mě tu máš - Moskevská virtuálka. Pak už došlo jen na předávání darů - oba účinkující dostali obrazy malované na hedvábí - Jarek Okudžavu, Robert Vysockého. I přes připomínku paní pořadatelky, že je škoda, že nedošlo ke společnému zpívání, si Jarek držel svoji lajnu tohoto koncert a i po potlesku vstoje celého sálu se nedal a přidal sice vlastní - ale ne sborově zpívané - dvě písně opět z alba Tak mě tu máš - Z minula do budoucna a Jiné to nebude. Koncert to byl zajímavý. Bylo fajn vidět a slyšet Nohavicu trochu jinak, než jako interpreta vyzývající celý sál ke sborovému zpěvu. A v tomto komornějším pojetí  ještě více vyniklo krásné spojení Jarkovi kytary a jeho zpěvu s Robertovým akordeonem.