P3: Frustrace - Den 150.

A to velká. A taky naštvání, vztek, smutek, lítost a hlavně obrovská bezmoc. Prudiči opět prudili. Házeli do klubu šišky, klacky, kus cihly. Vyndali z popelnice plínky a rozsypali je v chodbě. Dvacetiminutová rozprava, kdy jim bylo naprosto lhostejno, co jim povídám, smáli se mým řečem a svým vlastním způsobem mě posílali někam. Nakonec mi sdělili, že důvodem, proč to dělají je PROTOŽE. Poté nám až do klubu naházeli psí hovínka. To je asi uspokojilo natolik, že byl 2 hodiny klid. Po další návštěvě to skončilo slovním dohadováním, pliváním na koberec a pak i na pracovníka. Už z minulého týdne mají stopku. Do klubu nesmí. Jenže problémem je, že před klubem je vstupní atrium a chodba, kde dělají bordel a to my těžko ohlídáme. Nemůžeme tam stát a hlídat, když máme práci v klubu. Ach jo, fakt nevím, co s tím. Jednomu z těch kluků je 9! Když je sám, tak to jakžtakž jde, ale v kombinaci s tím druhým - starším je to katastrofa. Přitom tak moc vím, že nás potřebuje, že je to naše cílovka. Dva outsideři co na  sebe zbyli a co si spolu připadají hrozně silní a potřebují to dát světu najevo. Hrozili jsme rodiči i tím, že nepojede na tábor. Nic nezabírá. Do klubu chodit prý už nechce. Nemusí, nikdo ho nenutí. Jenže se neumí jinak zabavit, než tím, že nás provokují. A my už jsme dost v koncích. Nevíme, co s tím.

K fotce - na klub nám byli dodány propagační nálepky na velkou červnovou akci. Děti pojaly propagaci po svém:-)