Chápu, že právo stěžovat si je dobrá věc. Chápu, že na řešení stížností musí být hierarchie. Chápu, že když si je stěžováno na naše rozhodnutí, tak o stížnosti musí být rozhodnuto o úroveň výš. Tohle všechno chápu a rozumím tomu. Ale stejně si myslím, že my bychom měli být ti, co určují provozní pravidla a tedy i to s čím si je ještě vhodné si hrát a s čím ne. A ne vždy je nutné dětem vše dovolit. A nelíbí se mi, že postěžováním na správném místě je to naše rozhodnutí změněno. I když jde jen o blbost - házení po sobě míčky s vodou. Máme své důvody (ověřené praxí), proč to nedovolujeme. Vše mi připomíná klasickou výchovnou chybu - máma něco zakáže, dítě se zeptá otce, ten to dovolí - výchovný efekt mámy je nulový. A proto mě to tak štve.
Žádné komentáře:
Okomentovat