P5: Den 365.

Poslední den roku 2014 - roku, na který budu s láskou vzpomínat, protože nám dal to nejcennější - našeho Toníčka. V podstatě celý rok se točil kolem těhotenství a mateřství. V únoru - na Valentýna (14.2.) jsme si jeli pro naše zmrzlé embryjko a já už nějak vnitřně věděla, že se KET povede. Těhotenství bylo definitivně potvrzeno přesně o měsíc později - 14.3. s termínem porodu 4.11. Toník se nakonec rozhodl, že už ho to v bříšku nebaví a vykoukl na svět 24.10. Letos tak máme čtyřkový rok:-) A já jsem neskonale vděčná a přešťastná a moc si to naše už pětikilové štěstí užíváme.

PF 2015

P5: Den 364.

Náš pravidelný holčičí mejdánek. Toník v obležení tet. Užili jsem si to.

P5: Den 363.

Honzi v práci, já sama doma. Ráno nás čeká kontrola u doktorky - je to podstatně lepší a pak už jen doma. Cestou domů jdeme ve sněhové vánici. Hned po výlezu od ordinace hodím pěknou tlamu a další horkou chvilku zažívám při výlezu do baráku. Dlaždice před vchodem pěknou kloužou a já tak nemůžu vytáhnout kočár přes poslední schod a pomalu kloužu zase dolů. Po chvíli boje se mi povedlo vyhrát, ale byla jsem pěkně zpocená. Jsem ráda, že jsem zbytek dne doma.

P5: Den 362.

Další návštěvní den - tentokrát u tety. Dědeček si poprvé pochoval Toníka.

P5: Den 361.

Naše Vánoce. Kapr se salátem k obědu. Pak v poklidu rozbalování dárečků u které Toník usnul, jeho koupačka a pak Honziho odchod do práce. Klid a pohoda.

P5: Den 360.

Další Vánoce - tentokrát u Honziho rodičů.

P5: Den 359.

Jdeme domů. Tam rychle necháme věci, pobalíme dárky a hurá k rodičům, kde máme první Vánoce.

P5: Den 358.

Dopoledne se rozhoduje, že tu ještě jeden den zůstaneme. Naštěstí máme jednolůžák a tak tu s námi může být Honzi od rána do večera. Mám pocit, že si Toník vybral svůj dárek k Vánocům - to že se mu může máma s tátou 100% věnovat a nemusí se zaobírat takovými zbytečnostmi jako vaření, úklid apod. Inhalace pomáhají a výsledky nic špatného neukázali. Vypadá to pouze na nachlazení. Akorát bojujeme s kojením - nervy pracují a mléka moc není. Doufám, že doma se vše opět spraví. Večer dostává Toník dárek k Vánocům od sestřiček.

P5: Den 357.

Den plný zvratů. Probojovávám se na kontrolu k doktorce, bo Toníkův kašel se nijak nelepší. Tam najednou obrat a to, co do teď bylo ok, je najednou problém. Určitou roli v tom hrají pravděpodobně svátky a spousta volna, kdy se neordinuje. A taky to, že Toník od minulého vážení zhubnul 40g. Nakonec tak končíme na Vinohradech. Já to samozřejmě ořvu, protože jsem si ty naše první společné Vánoce představovala jinak. Ale hlavní je, aby Toník byl ok.

P5: Den 356.

Úklidový den. Večer instalujeme i stromeček. A já mám na druhý den spoustu plánů, co je ještě potřeba stihnout.

P5: Den 355.

Výletíme - na Vánoční výstavu, kde máme sraz s Honziho rodiči a jeho ségrou a taky na malou procházku Prahou, když už jsme v tom centru. Krásné naladění na Vánoce.

P5: Den 354.

Honzi šel s Toníkem na procházku a já měla chvilku klidu na nabarvení si vlasů

P5: Den 353.

Honzi opět s Toníkem na kontrole u doktorky, odpoledne pak přišli rodiče

P5: Den 352.

Je mi stále bídně. TOník stále kašle. Honzi si s ním udělal výlet k doktorce. Zatím to vypadá jen na virózu, máme pokračovat v odsávání a v mořské vodě. Co taky jiného dělat. Dostali jsme první vánoční dárek - ryze praktický v dnešních dnech - zvlhčovač vzduchu.

P5: Den 351.

Už týden u nás řádí nějaké pořádné nachlazení. Nejdřív byl obětí Honzi, plány na celý víkend se rušily, byl rád, že je rád. Já se držela jen s mírnou rýmičkou. Dnes ale udeřila v plné síle a mě je pěkně blbě. Na kontrolu na kyčle musel s Toníkem vyrazit Honzi. Ta dopadla dobře. Toník má peřinku už pouze na půl dne. Bohužel rýmovatí i Toník a k tomu začíná i kašlat.

P5: Den 350.

Dočetla jsem, super kniha. Těším se na film a na porovnání.

P5: Den 349.

P5: Den 348.

První letošní upečené cukroví. Letos nemám velké cíle, jsem ráda, že nám provonělo byt. Jestli se povede ještě nějaké, to se uvidí. I tak ho dostaneme spousty.

P5: Den 347.

... bývá většinou den druhý den i hezký východ slunce.

P5: Den 346.

Když je krásný západ slunce...

P5: Den 345.

Letošní vánoční výzdoba je velmi skromná - s těmito pěti hvězdami jsem si hrála mnoho dlouhých dní, víc prostě s Toníkem nedávám. Zjišťuji ale, že v jednoduchosti je krása a na větvičkách se hezky vyjímají. Takže ve finále spokojenost:-) Navíc ladí s adventním věncem, kde je hvězdička u každé svíčky.

P5: Den 344.

Na Toníka se přišla podívat moje prateta. Hezky se na toto seznámení vyfešákoval.

P5: Den 343.

U táty se spí nejlíp

P5: Den 342.

Dostali jsme vánoční kytičku a taky se nám doma objevil jeden pirát.

P5: Den 341.

Druhá adventní neděle.

P5: Den 340.

Dnešní den jsme měli strávit u Honziho rodičů, ale bacily naše plány překazily. Tak jsem raději s Toníkem byla doma a na návštěvu jel jen Honzi. Po ledové kalamitě je v parku spousta možností, jak získat jehličnaté větvičky. Neodolala jsem a pustila i k nám vůni jehličí.

P5: Den 339.

Hlavním bodem dnešního programu měla být Toníkova prohlídka v šesti týdnech. Nakonec jsme ale byli odvolání a z důvodu mnoha nemocných dětí v čekárně přeobjednání na jindy.
A všichni jsme doma byli hodní - byť Toníkův výraz tomu moc neodpovídá - a tak i k nám si Mikuláš našel cestu:-)

P5: Den 338.

Akce okno - hecla jsem se a umyla okno v obýváku. Ještě mi zbývá ložnice. Ta někdy příště. Vzhledem k tomu, že Toník se stále krmí dlouho a má delší nespací pauzy, jsem ráda, když mi dá 2 hodiny na dělání všeho potřebného. Dokopat se, abych volno využila k něčemu užitečnému je často velký boj. Tak jsem dnes na sebe moc pyšná, kolik jsem toho stihla!

P5: Den 337.

Kontrola kyčlí - lepší se to, ale peřinku nosit dál. Díky tomu, že byl Honzi v práci, jsme byli prvně celý den u rodičů. Cestou z práce si nás Honzi vyzvedl. A já tak se zase mohla pomazlit s Martym. Má se u mamky moc fajn:-)

P5: Den 336.

Ledovka - neodolala jsem a šla na chvíli ven fotit. Byl to zajímavý pocit chodit v té zmrzlé trávě - jako kdyby člověk šlapal v rozbitém skle.

P5: Den 335.

Poprvé byl Toník venku na procházce sám s tatínkem. Jen počasí jim moc nepřálo, i tak to zvládli. A já měla hodinu času pro sebe:-)