Nebe - Den 59.

Momo a zloději času - Den 58.

S Jahodovými dětmi jsme vyrazily do divadla na Momo a zloději času. Dost dobrá hra pro děti (zhruba od 8 let) - bylo to napínavé, dobře zahrané, akční a skončilo to dobře. Co víc si přát:-)

Příprava na Velikonoce - Den 57.

Návštěva u tety a její snaha aby mě beránek nepokakal. Super, že jsem už v předstihu připravena.

Plíhal na FF - Den 56.

Konečně jsem se dočkala a konal se z prosince odložený koncert Karla na FF.

Shrnutí? Karel byl těžce v pohodě, bylo vidět, že se baví a hraní si užívá. Přehrál svůj obvyklý playlist (tedy staré pecky proložené novými písničkami) a vysypal z rukávu spoustu básniček. Stihl taky 2x seřvat stejného člověka za to že rušil a kupodivu se nezabil při slézání z pódia (bylo hodně vysoko) - radši si to pojistil tím, že před prvním přídavkem ani neslézal dolů a jen se ze schodů díval:-) Jeho perfekcionalismus se projevil tím, že až do 19:20 zvučil (do sálu se mělo pouštět od sedmi). Chyběla mi Pohádka (ale tu prostě v tomto koncertním programu nehraje) a potěšila mě jeho nejdelší báseň "Sedím v jámě". ("Spousta lidí po mě chtěla, abych to doma našel a přečetl. Tak jsem to našel a přečtu vám to.")

Jen pár nových básnických drobností, co jsem si stihla zapamatovat (ale určitě ne všechny jsou správně):

Jedu vlakem za svou slečnou,

požádat jí o ruku,

dovolím si před konečnou,

ještě jednu výluku.

Farář hovoří rozvlekle,

že usmažím se v pekle,

na mysli neklesám,

neskončím tam totiž sám.

K zemi slétl pták snovač

a ukradl mi zapalovač.

Snad mě šálí zrak,

spíše to byl plameňák.

Lunární modul se přežral

a odul.

V procesu - Den 55.

Škola a Župan - Den 54.

A začala škola - výhled z učebny 4016 - 3 hodiny jsem poslouchala Specifika sociální práce s oběťmi domácího násilí

A z Jinonic na Čerňák - obědvající Miky

A z Čerňáku do Kolíbky - setkání pražské pracovní skupiny NZDM Župan

Domů jsem dorazila po půlnoci - totálně mrtvá

Divadelní klub - Den 53.

Divadelní hra o 2 princích a 3 princeznách a 9 úkolech. Nakonec byly i 2 svatby - z toho 1 dvojitá :-)

Bonbónek z dnešního klubu:

P. přišla na klub v masce s ušima a rohama a se strakatým ocasem. Ptám se M. co to má P. za masku (nechci rovnou položit otázku proč zrovna jde za to konkrétní zvíře). M. mi odpovídá, že to je zebra. Do toho se ozve P. z druhého konce klubu: "Bú, bú"

Dlouhý den - Den 52.

Většinu dne pohoda u rodičů - společnost mi dělalo Carcassonne na PC. Když nebylo s nikým jiným hrát...

Jsou 2 hodiny ráno (vlastně už pondělí) a já jsem právě dokoukala bronzový závod Martiny Sáblíkový na 1500 metrů. Jsem fakt magor, ale když ta ženská je mi tak sympatická. Po dlouhém dni jdu spát, sídliště už taky skoro celé sní.

Snaha vyfotit nádherný měsíc. Na fotce tak hezký není, jako za oknem na obloze. Škoda.

Olympiáda - Den 51.

Vášnivý sledovatel Olympiády. Náplň volného času posledních dní. Jinak mě sport nechává dost v klidu.

Konečně visí - Den 50.

Kolážový klub - Den 49.

Výsledek našeho dnešního tvoření

Něco milého počtení

A tak to dopadá, když vás brácha nechce pustit domů

Filé po německu + puzzle - Den 48.

Začali jsme zase skládat puzzle - tentokrát Paříž. V tomto pytlíčku je 1000 kousků. nezdá se to.

Tak nějak bez života - Den 47.

Dneska nějak nemůžu a to už od rána. Málo jsem se vyspala, pak cesta do Jinonic, kde jsem potřebovala získat poslední dva zápisy do indexu, ale jela jsem tam zbytečně, jen jsem se zase naštvala, tak jsem aspoň ulovila foto naší nástěnky no a pak úmorná cesta na Čerňák. Odpoledne bylo ve znamení Ikea dílničky, kde jsem se odrovnala ještě fyzicky a můžu říct, že jsem fakt utahaná jako kotě. No a do toho ještě intervize ohledně mého zapeklitého klientského případu. No aspoň je o čem přemýšlet.

Herní odpoledne - Den 46.

Na klubu jsme si hráli a to doslova - nejdřív jsme s Bě vyzkoušely Carcassonne Hrad, což po dohrání označuji jako zvěrstvo v této rodině her. Nikdy více. No a pak jsme s dětmi daly Z pohádky do pohádky. Bylo to úmorné, dlouhé, ale protože jsme to ještě nikdy na klubu nehrály, tak všichni vydržely až do konce. Klobouk dolů!

Nedělní siesta u našich - Den 45.

S Matýskem

Odpočívající Míša

Proflákaná sobota - Den 44.

Dárek k Valentýnu - Den 43.

S Honzim jsme si koupili společný dárek k Valentýnu - 2. rozšíření pro Carcassonne. Hromádka se nám tak hezky rozrostla. Víc už asi neporoste. Aspoň v nejbližší době.

Předvýzkum - Den 42.

Začala jsem pomalu ale jistě pracovat na diplomce. No ono se to už dost hodí, když bych rada letos končila. Tak dneska Jahoďáci "brajnstormovali" - dost je to bavilo a to nejen proto, že za to dostali sladkou odměnu. Holt to byla vítaná klubová změna:-) Ale luštit, co některá slova znamenají, bude dost zajímavé...

Sobí masíčko - Den 41.

bylo k véče. Bylo to překvapení - vařil Honzi. Moc dobré překvapení :-))

Práce - Den 40.

Pracovala jsem

A u toho mi dělal společnost Kejchy - moc zábavný nebyl, usnul mi na stole

Disko - Den 39.

Disko v Jahodě

Vánoční - Den 38.

Není nad trochu Vánoc i v únoru :-)

Velký nákup - Den 37.

Bylo nutné vyrazit na velký nákup.

Neuvěřitelné, tak málo věcí a tolik to stálo peněz.

Že by to bylo tím, že tam bylo i Carcassonne? :-))

Takový obyčejný pátek - Den 36.

Našla jsem svůj stůl - Den 35.

Pod vlivem vnějších okolností jsem si v práci uklidila stůl. S radostí jsem zjistila, že se mi velmi zvětšil pracovní prostor. Po úklidu kontaktní části našeho kanclu jsem dokonce objevila svou oblíbenou kačenku Hongda a to k veliké "radosti" všech na klubu.

Uklizený stůl mi zkontrolovali i myšáci, ale těm se více volného prostoru moc nelíbilo. Tak se oba snažili schovat se do pořadače, ale Kejchy Mikyho ze "svého" fochu vyhazoval. Ten nakonec vzal zavděk vyšším patrem.

U chlupatýho ducha - Den 34.

Čas od času je potřeba si udělat radost. S Honzim jsme si vyrazili na papu k Chlupatýmu duchovi.

Cestou.

Jsme u cíle.

Něco na zahřátí. Úžasná čokoláda. Na ní sem musíme zavítat častěji. Byla fakt mňam.

Véča.

Rotunda sv. Kříže je hned vedle Chlupatýho ducha.

Kancelářské myši - Den 33.

Nějak jsem se dostala do všednodenní nudy - není co zajímavého fotit. Tak opět myši. Ty dnes obzvlášť perlily. Jak jsou úterky jen administrativní, tak nejsou vůbec od dětí utahané a potřebují se aspoň proběhnout. Tak jsem si je vzala běhat k sobě na stůl.

Poté, co mi Miky vylezl na notebook a Kejchy si chtěl hrát s kabelem od nabíječky, jsem je zase honem vrátila do klece.

Při jejím čištění Kejchy spadnul do koše. Chudák, byl z toho dost mimo a navíc jsem ho odmítala hned vyndat a nejdřív jsme si ho musely vyfotit.

No a Míša v poklidu čekal v přepravce v krabici až budu mít padla a pojedeme spolu domů.

Sponzorský dar - Den 32.

Do klubu dostáváme různé sponzorské dary. Za většinu jsme rádi, protože třeba spotřeba různých drobností (vesměs reklamních předmětů) na ceny za soutěže a akce je poměrně velká (když je co dávat). Snažíme se sice výchovně působit, že nemusí za každý svůj výkon požadovat nějakou odměnu, ale když máme, tak je rádi odměníme.

Některé sponzorské dary mě stále ještě nepřestanou udivovat. Nezapomenu na jednu dodávku věcí z obchodu - vesměs věci vrácené z reklamací, které jsme několik týdnů postupně zkoušeli a většinu jich vyházeli (protože fakt nešly) - bylo mezi nimi zhruba 40 dvdpřehrávačů nebo jen levé brusle. Taky jsme měli sklad plný šampónů, kolekcí a černých ozdob na stromeček.

A dneska nás na klubu čekaly sirky.

Není jich vůbec málo a tak zase přemýšlíme co s nimi. Opravdu praktická věc do klubu. Navíc ten potisk.

Část jich je aspoň protidiskriminační.

Tak otázka pro nápadité - Co se dá dělat s tolika sirkama?